První mezinárodní vzdělávací aktivita v Polsku 14-18.4.2014
NÁVŠTĚVA U SOUSEDŮ ANEB PŘES ERASMUS+ DO POLSKA
Z hlavního nádraží v Praze nás luxusní Pendolino unáší směr Ostrava. Je pondělí 13. dubna a pětice studentů druhého a třetího ročníku už vytahuje z batohů nové tablety, které škola mohla zakoupit díky penězům z projektu „IT or not IT“ a které budou žáci využívat nejen na výjezdech do zahraničí. Po dalších dvou přestupech konečně stojíme na nádraží v městečku Czechowice-Dziedzice, kde nás vítají naši polští partneři. Žáci se záhy odebírají do svých nových rodin, u kterých budou tento týden nocovat. Učitelé jsou ochotným organizátorem Tomkem odvezeni na hotel do půl hodiny vzdáleného města Bialsko-Biała, které se pyšní krásným historickým náměstíčkem, hradem, zajímavou věží a mnoha miniaturními kavárničkami.
Druhý den se všichni scházíme ve škole Silesia v prvním zmíněném městě, kde absolvujeme zahajovací ceremoniál. Všechny zúčastněné školy (ze Španělska, Chorvatska, Kypru, Polska a samozřejmě Čech) jsou představeny prostřednictvím prezentací připravených a přednesených samotnými studenty. Diváky mile překvapí školní kapela složená z úctyhodného počtu nadaných muzikantů, do varu nás však dostane vrchol celého programu – rock’n‘rollové seskupení čtyř mladých studentů rovněž studujících na polské střední škole. Jelikož se zatím navzájem vůbec neznáme, jsou následující „ice-breaking activities“, určené na prolomení ledů, zcela na místě. Studenti jsou rozděleni do mezinárodních skupinek, ve kterých pak plní různé úkoly vedoucí k vzájemnému poznání. Den je zakončen krátkou prezentací programů Prezi a Glogster, ve kterých se žáci v následujících dnech naučí pracovat.
Středa patří k náročnějším dnům týdne. Autobusem jsme vyvezeni vysoko do Malých Beskyd, kde nás čeká matematicko-orientační běh. Studenti i učitelé opět pracují v mezinárodních skupinkách, obdrží mapu, tablet s úkoly a s přáním šťastné cesty jsou vypouštěni v pětiminutových intervalech do divoké přírody. Byť někteří značně bloudí či si neví rady s logicko-matematickými úlohami, nakonec se všichni radostně shledáváme u chaty na hoře Magorka. Celí vyhládlí zde zhltneme „žurek“ – typickou polskou polévku charakteristickou svou nakyslou chutí a po krátkém odpočinku, vyhlášení vítězů a společné fotce se vydáváme na cestu do startovního bodu, kde na nás čeká autobus. Počasí nám stále přeje a zdá se, že studentům se již podařilo překonat počáteční ostych, který byl z velké části zapříčiněný i jazykovou bariérou. Všichni se již snaží hovořit anglicky a nehledí na chyby či nedostatek slovní zásoby. Naši studenti si často s těmi polskými vypomáhají svými rodnými jazyky. Je to zkrátka multikulturní týden v pravém slova smyslu!
Čtvrtek je zasvěcen opět výletování. Tentokrát se vydáváme do nedalekého města Krakow, kde nás přivítá průvodce a začne tak trochu uspěchaná cesta za poznáním místních památek. Téměř doslova proběhneme Wawelem, hradem stojícím na kopci nad městem, prohlédneme si wawelskou katedrálu a dokonce stihneme ulovit i pár fotografií této jedinečné památky obklopené rozkvetlými stromy a květinami. Pokračujeme do centra Krakowa, prohlédneme si hlavní náměstí (Rynek Główny), starobylý trh v podloubí (Sukiennica) i kostelík sv. Vojtěcha, netradičně vyčnívající do volného prostranství, a mírně udýchaný průvodce, který měl celou dobu tak naspěch, se s námi loučí. Již volnějším tempem se ploužíme do Muzea místního historického trhu. Jsme velmi mile překvapeni jednak paní průvodkyní, která nás přesvědčí o tom, že výklad může být i poutavý, jednak celým muzeem samotným. Nachází se v podzemí a je celé založené na nálezech, které byly po staletích strávených ve vrstvách půdy odhaleny. Místní trhy se totiž původně konaly právě v těchto, tehdy nadzemních, dnes již podzemních prostorech. Pod hromadami hlíny byly pohřbeny díky tehdejšímu způsobu „uklízení“ veřejných prostranství – špína a odpadky byly zkrátka zavezeny vrstvou hlíny. Pak ještě jedno společné foto na nábřeží u řeky Visly a hurá zpátky do provizorních domovů.
Pátek je zasvěcen tvrdé práci. Studenti mají za úkol naučit se pracovat v Prezi, programu umožňujícím vytvářet graficky zajímavější prezentace, než na jaké jsme zvyklí z tradičního PowerPointu. Jak je již pro dnešní mladou generaci typické, nemají s činnostmi tohoto typu nejmenší problém a víceméně intuitivně se s Prezi naučí pracovat. Stejně je tomu i s Glogsterem, který je určen pro tvorbu pohlednic či plakátů. Oba programy mohou být efektivně využity ve výuce, a to jak ze strany učitelů, tak i ze strany žáků. Ti nám na konci dne předvedli vlastní prezentace a pohlednice, kterým zasvětili celodenní práci. Některé výkony byly opravdu úctyhodné, některé nás rozesmály, některé téměř dojaly. Bylo vidět, že žáci si mezi sebou již vytvořili pevnější vazby a mezi některými začala vznikat i velmi silná přátelství. Týden, chýlící se pomalu ke konci, tak všem začal připadat nespravedlivě krátký.
V sobotu, poslední společně strávený den, navštěvujeme koncentrační tábory Osvětim a Březinka. Žáci jsou dopředu seznámeni s tím, jak byli Židé a další obyvatelé za druhé světové války do těchto táborů odváženi, co je zde čekalo a za jak krutých podmínek museli přežívat mnohdy i několik let, jaké to asi bylo ztratit rodinu, nemít možnost se rozloučit, když vás na rampě oddělili, celý den tvrdě dřít a nedostat ani pořádně najíst. Všichni pak během prohlídky prožívali nepříliš veselé chvíle, které je však třeba prožít, abychom nezapomněli na to, co by jinak bylo dávno odváto historií, abychom se z toho poučili a aby si studenti uvědomili, jakou cenu má svoboda.
Na tento pochmurný den navázal den poslední. Je čas se rozloučit. Dlouho zadržované slzy se nakonec přece jen kutálejí po tvářích většiny zúčastněných a vpíjejí se do ramenou lidí, kteří se před týdnem ještě neznali, ale nyní je již k sobě váží společné zážitky a všichni cítí, že by potřebovali mnohem více společně stráveného času. Díky současným médiím se však nemusí loučit navždy. Vzdálenosti se zkrátily – od dob Postřižin ještě mnohonásobně více – a tak ani cesta na Kypr či do Španělska není cesta nekonečná. A do země, kde máte přátele, se cestuje mnohem snadněji. Dopisy již také nenosí holubi a zpráva se na druhý konec světa dostane za pár vteřin. Proto je v tomto případě odpověď na otázku „IT or not IT?“ jednoduchá – jednoznačné ANO pro informační technologie!
Mgr. Eliška Houzimová
Z hlavního nádraží v Praze nás luxusní Pendolino unáší směr Ostrava. Je pondělí 13. dubna a pětice studentů druhého a třetího ročníku už vytahuje z batohů nové tablety, které škola mohla zakoupit díky penězům z projektu „IT or not IT“ a které budou žáci využívat nejen na výjezdech do zahraničí. Po dalších dvou přestupech konečně stojíme na nádraží v městečku Czechowice-Dziedzice, kde nás vítají naši polští partneři. Žáci se záhy odebírají do svých nových rodin, u kterých budou tento týden nocovat. Učitelé jsou ochotným organizátorem Tomkem odvezeni na hotel do půl hodiny vzdáleného města Bialsko-Biała, které se pyšní krásným historickým náměstíčkem, hradem, zajímavou věží a mnoha miniaturními kavárničkami.
Druhý den se všichni scházíme ve škole Silesia v prvním zmíněném městě, kde absolvujeme zahajovací ceremoniál. Všechny zúčastněné školy (ze Španělska, Chorvatska, Kypru, Polska a samozřejmě Čech) jsou představeny prostřednictvím prezentací připravených a přednesených samotnými studenty. Diváky mile překvapí školní kapela složená z úctyhodného počtu nadaných muzikantů, do varu nás však dostane vrchol celého programu – rock’n‘rollové seskupení čtyř mladých studentů rovněž studujících na polské střední škole. Jelikož se zatím navzájem vůbec neznáme, jsou následující „ice-breaking activities“, určené na prolomení ledů, zcela na místě. Studenti jsou rozděleni do mezinárodních skupinek, ve kterých pak plní různé úkoly vedoucí k vzájemnému poznání. Den je zakončen krátkou prezentací programů Prezi a Glogster, ve kterých se žáci v následujících dnech naučí pracovat.
Středa patří k náročnějším dnům týdne. Autobusem jsme vyvezeni vysoko do Malých Beskyd, kde nás čeká matematicko-orientační běh. Studenti i učitelé opět pracují v mezinárodních skupinkách, obdrží mapu, tablet s úkoly a s přáním šťastné cesty jsou vypouštěni v pětiminutových intervalech do divoké přírody. Byť někteří značně bloudí či si neví rady s logicko-matematickými úlohami, nakonec se všichni radostně shledáváme u chaty na hoře Magorka. Celí vyhládlí zde zhltneme „žurek“ – typickou polskou polévku charakteristickou svou nakyslou chutí a po krátkém odpočinku, vyhlášení vítězů a společné fotce se vydáváme na cestu do startovního bodu, kde na nás čeká autobus. Počasí nám stále přeje a zdá se, že studentům se již podařilo překonat počáteční ostych, který byl z velké části zapříčiněný i jazykovou bariérou. Všichni se již snaží hovořit anglicky a nehledí na chyby či nedostatek slovní zásoby. Naši studenti si často s těmi polskými vypomáhají svými rodnými jazyky. Je to zkrátka multikulturní týden v pravém slova smyslu!
Čtvrtek je zasvěcen opět výletování. Tentokrát se vydáváme do nedalekého města Krakow, kde nás přivítá průvodce a začne tak trochu uspěchaná cesta za poznáním místních památek. Téměř doslova proběhneme Wawelem, hradem stojícím na kopci nad městem, prohlédneme si wawelskou katedrálu a dokonce stihneme ulovit i pár fotografií této jedinečné památky obklopené rozkvetlými stromy a květinami. Pokračujeme do centra Krakowa, prohlédneme si hlavní náměstí (Rynek Główny), starobylý trh v podloubí (Sukiennica) i kostelík sv. Vojtěcha, netradičně vyčnívající do volného prostranství, a mírně udýchaný průvodce, který měl celou dobu tak naspěch, se s námi loučí. Již volnějším tempem se ploužíme do Muzea místního historického trhu. Jsme velmi mile překvapeni jednak paní průvodkyní, která nás přesvědčí o tom, že výklad může být i poutavý, jednak celým muzeem samotným. Nachází se v podzemí a je celé založené na nálezech, které byly po staletích strávených ve vrstvách půdy odhaleny. Místní trhy se totiž původně konaly právě v těchto, tehdy nadzemních, dnes již podzemních prostorech. Pod hromadami hlíny byly pohřbeny díky tehdejšímu způsobu „uklízení“ veřejných prostranství – špína a odpadky byly zkrátka zavezeny vrstvou hlíny. Pak ještě jedno společné foto na nábřeží u řeky Visly a hurá zpátky do provizorních domovů.
Pátek je zasvěcen tvrdé práci. Studenti mají za úkol naučit se pracovat v Prezi, programu umožňujícím vytvářet graficky zajímavější prezentace, než na jaké jsme zvyklí z tradičního PowerPointu. Jak je již pro dnešní mladou generaci typické, nemají s činnostmi tohoto typu nejmenší problém a víceméně intuitivně se s Prezi naučí pracovat. Stejně je tomu i s Glogsterem, který je určen pro tvorbu pohlednic či plakátů. Oba programy mohou být efektivně využity ve výuce, a to jak ze strany učitelů, tak i ze strany žáků. Ti nám na konci dne předvedli vlastní prezentace a pohlednice, kterým zasvětili celodenní práci. Některé výkony byly opravdu úctyhodné, některé nás rozesmály, některé téměř dojaly. Bylo vidět, že žáci si mezi sebou již vytvořili pevnější vazby a mezi některými začala vznikat i velmi silná přátelství. Týden, chýlící se pomalu ke konci, tak všem začal připadat nespravedlivě krátký.
V sobotu, poslední společně strávený den, navštěvujeme koncentrační tábory Osvětim a Březinka. Žáci jsou dopředu seznámeni s tím, jak byli Židé a další obyvatelé za druhé světové války do těchto táborů odváženi, co je zde čekalo a za jak krutých podmínek museli přežívat mnohdy i několik let, jaké to asi bylo ztratit rodinu, nemít možnost se rozloučit, když vás na rampě oddělili, celý den tvrdě dřít a nedostat ani pořádně najíst. Všichni pak během prohlídky prožívali nepříliš veselé chvíle, které je však třeba prožít, abychom nezapomněli na to, co by jinak bylo dávno odváto historií, abychom se z toho poučili a aby si studenti uvědomili, jakou cenu má svoboda.
Na tento pochmurný den navázal den poslední. Je čas se rozloučit. Dlouho zadržované slzy se nakonec přece jen kutálejí po tvářích většiny zúčastněných a vpíjejí se do ramenou lidí, kteří se před týdnem ještě neznali, ale nyní je již k sobě váží společné zážitky a všichni cítí, že by potřebovali mnohem více společně stráveného času. Díky současným médiím se však nemusí loučit navždy. Vzdálenosti se zkrátily – od dob Postřižin ještě mnohonásobně více – a tak ani cesta na Kypr či do Španělska není cesta nekonečná. A do země, kde máte přátele, se cestuje mnohem snadněji. Dopisy již také nenosí holubi a zpráva se na druhý konec světa dostane za pár vteřin. Proto je v tomto případě odpověď na otázku „IT or not IT?“ jednoduchá – jednoznačné ANO pro informační technologie!
Mgr. Eliška Houzimová